Jdi na obsah Jdi na menu
 

Dva domácí zápasy znamenaly dalších šest bodů.

Poslední dvě neděle jsme "odehráli" zápasy na našem domovském hřišti ve Starém Městě, ale mám z toho takový divný pocit. Proč některé družstva honí více zajíců než jsou schopni chytit. 

     Zápas s Hlučínem B se neuskutečnil, protože soupeř neměl dost hráčů se kterými by mohl zápas odehrát, a proto raději nedojel. Sice nás požádal o odložení, ale my jsme nesouhlasili, zaprvé z časových důvodů a zadruhé s principu. Už na podzim na nás vyrukovali z polovinou áčka a nyní jsme v tom viděli stejnou "klukovinu"- když na to nemám hrát dvě soutěže tak to prostě nebudu dělat. Při pohledu na termínovou listinu soutěže jsme nebili jediní s kým chtěli odkládat, ale byli jsme jediní, kteří ne souhlasili. Mrzí nás to, ale toto je náš postoj.

     Druhý zápas , s Fulnekem, sice začal stejným rozhovorem v pátek. Soupeř se ozval, že má problém s dětmi a chtěl zápas odložit na sváteční dny v květnu. My jsme mu řekli náš názor na odkládání zápasů (máme tam již něco naplánováno a principiálně s odkládáním nesouhlasíme), On naše důvody akceptoval a přijel s tím co měl k dispozici. Úplně jiný přístup něž v prvním zápase a za to má můj respekt.

     A teď konečně k zápasu. Družstvo Fulneku je vždy nepříjemný soupeř, ale tentokrát jsme mu to i my hodně usnadnili. Ano vyhráli jsme 3:0, ale po bezkrevném výkonu. S výsledkem lehká spokojenost, ale výkon byl zklamáním. Beru to tak, že není každý den posvícení a kluci se příště chytnou za nos a rapidně se zlepší (možná zbytečně moc voleného časuwink). Ještě střelce zápasu. Dvakrát se trefil Andreas Mika a jednou Jirka Praslička.